První Mojžíšova 7-8

Bible 21

7 Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. ² Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. ³ Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. ⁴ Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“

⁵ A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

Potopa

⁶ Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. ⁷ Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ⁸ Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, ⁹ vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.

¹⁰ Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. ¹¹ Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. ¹² Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

¹³ Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. ¹⁴ Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci ¹⁵ přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. ¹⁶ Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

¹⁷ Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. ¹⁸ Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. ¹⁹ Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. ²⁰ A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. ^[a]

²¹ Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. ²² Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. ²³ Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.

²⁴ Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.

Nový začátek

8 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. ² Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. ³ Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

⁴ Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. ⁵ Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

⁶ Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, ⁷ a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. ⁸ Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. ⁹ Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. ¹⁰ Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ¹¹ Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. ¹² Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

¹³ Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. ¹⁴ Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

¹⁵ Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: ¹⁶ „Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ¹⁷ Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“

¹⁸ Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ¹⁹ Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

²⁰ Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. ²¹ Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.