Matouš 26:14-27:66
Slovo na cestu
Jidáš domlouvá zradu Ježíše
14 Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím 15 a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků. 16 Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.
Učedníci připravují velikonoční večeři
17 První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“ 18 Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“
19 Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
20-21 Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“ 22 To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“ 23 On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou. 24 Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“
25 Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“ 26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“ 27 Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni, 28 to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem. 29 Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“ 30 Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31 Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ – 32 Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“
33 Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“ 34 Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“ 35 Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“ A stejně mluvili i ostatní.
Ježíš prožívá muka v zahradě
36 Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“ 37 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň. 38 Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“ 39 Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“ 40 Pak se vrátil k těm třem a oni spali.
41 „Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“
42 Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“ 43 Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. 44 Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. 45 Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. 46 Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“
Ježíš je zrazen a zajat
47 Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. 48 Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. 49 A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho. 50 Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho.
51 Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. 52 Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. 53 Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko? 54 Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“
55 Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč! 56 Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“ V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se.
Kaifáš vyslýchá Ježíše
57 Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada. 58 Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne. 59 Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva 61 a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“
62 Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“ 63 Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“
64 Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“ 65-66 Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“
67-68 Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“ Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“
Petr zapírá, že zná Ježíše
69 Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“
70 Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“
71 Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“ 72 Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“
73 Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“
74 Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout 75 a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl ven a hořce se rozplakal.
Židovská rada soudí Ježíše
27 Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti. 2 Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.
Jidášova sebevražda
3 Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady: 4 „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“ 5 Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se.
6 Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“ 7 Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě. 8 A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“.
9 Tím se splnilo staré proroctví:
„Vzali třicet stříbrňáků
– náhradu za život otroka,
na kterou ho Izrael ocenil,
10 a dali je podle Božího rozkazu
za hrnčířovo pole.“
Ježíš je souzen Pilátem
11 Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš.
12 K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.
Pilát vydává Ježíše k ukřižování
13 „Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát. 14 Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se.
15 Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu. 16 Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš. 17 Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“ 18 Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu.
19 V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“
20 Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt. 21 Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“
22 „A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“ zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“
23 Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“ Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“
24 Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“
25 Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“
26 Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován.
Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi
27 Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu. 28 Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť. 29 Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“ 30 Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě. 31 Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště.
Ježíš je ukřižován
32 Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény. 33 Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka. 34 Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl.
35 Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“ 36 Pak se posadili a drželi stráž. 37 Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“
38 Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci.
39 Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali 40 a vysmívali:
„Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“ 41-42 K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti. 43 Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“ 44 Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů.
Ježíš umírá na kříži
45 V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin. 46 Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ 47 Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše. 48 Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům. 49 Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“ 50 Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel.
51 V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly 52-53 a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné.
54 Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“
55 Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky. 56 Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových.
Ježíš je pohřben
57 Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. 58 Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. 59 Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna 60 a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel. 61 Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu.
Ke hrobu je postavena stráž
62 Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘ 64 Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“
65 „Dobře,“ řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“
66 Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.
Copyright © 1988 by Biblica