Marek 6

Bible 21

Prorok beze cti

6 Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. ² Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? ³ Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ ⁵ A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

⁶ Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

Nic si s sebou neberte

⁷ Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy ⁸ a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; ⁹ ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

¹⁰ „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. ¹¹ Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“

¹² A tak šli a vyzývali lidi k pokání. ¹³ Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

Smrt Jana Křtitele

¹⁴ Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. ^[a] Říkalo se: ^[b] „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ ¹⁵ Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ ¹⁶ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“

¹⁷ Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. ¹⁸ Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ ¹⁹ Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. ²⁰ Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

²¹ Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. ²² Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ ²³ Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“

²⁴ Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“

„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.

²⁵ A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“

²⁶ Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. ²⁷ Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení ²⁸ a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. ²⁹ Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

Pět chlebů a dvě ryby

³⁰ Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. ³¹ Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

³² Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. ³³ Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. ³⁴ Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

³⁵ Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. ³⁶ „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“

³⁷ Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“

„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů ^[c] a dát jim najíst?“ namítli.

³⁸ „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“

Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“

³⁹ Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. ⁴⁰ Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, ⁴¹ vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, ⁴² a tak se všichni najedli do sytosti. ⁴³ Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. ⁴⁴ A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

To jsem já!

⁴⁵ Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. ⁴⁶ A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

⁴⁷ Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. ⁴⁸ Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním ^[d] se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. ⁴⁹ Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. ⁵⁰ Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.

On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ ⁵¹ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. ⁵² Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

⁵³ A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. ⁵⁴ Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. ⁵⁵ Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. ⁵⁶ Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.