Marek 14

Bible 21

Poslední pomazání

14 Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. ² Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“

³ Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, ⁴ někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? ⁵ Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! ^[a] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.

⁶ Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. ⁷ Chudé tu budete mít vždycky ^[b] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. ⁸ Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. ⁹ Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

¹⁰ Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. ¹¹ Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

Poslední večeře

¹² Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“

¹³ Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. ¹⁴ Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ ¹⁵ On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ ¹⁶ Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

¹⁷ Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. ¹⁸ Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“

¹⁹ Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“

²⁰ „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. ²¹ Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

²² Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ ²³ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

²⁴ Tehdy jim řekl: „To je má krev nové ^[c] smlouvy, která se prolévá za mnohé. ²⁵ Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ ²⁶ A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

Getsemane

²⁷ Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ ^{[d] 28} Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

²⁹ „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“

³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

³¹ On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.

³² Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ ³³ Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. ³⁴ Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“

³⁵ Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. ³⁶ Tehdy řekl: „Abba, ^[e] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

³⁷ Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? ³⁸ Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

³⁹ Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. ⁴⁰ Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

⁴¹ Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. ⁴² Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

⁴³ Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. ⁴⁴ Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ ⁴⁵ Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“ ^[f]

⁴⁶ V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. ⁴⁷ Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

⁴⁸ Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? ⁴⁹ Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“

⁵⁰ Tehdy ho všichni opustili a utekli. ⁵¹ Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, ⁵² ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

Před Veleradou

⁵³ Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. ⁵⁴ Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

⁵⁵ Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. ⁵⁶ Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. ⁵⁷ Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: ⁵⁸ „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ ⁵⁹ Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

⁶⁰ Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“

⁶¹ On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

⁶² „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ ^[g]

⁶³ Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? ⁶⁴ Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“

A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. ⁶⁵ Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

Neznám ho!

⁶⁶ Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, ⁶⁷ a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

⁶⁸ On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout. ^[h]

⁶⁹ Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ ⁷⁰ On to ale znovu zapíral.

Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“

⁷¹ Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“

⁷² A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.