Lukáš 19:1-23:51

Slovo na cestu

Ježíš přináší spasení Zacheovu domu

19 Potom Ježíš vešel do Jericha. ² Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč. ³ Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí, ⁴ předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel. ⁵ Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“ ⁶ Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů. ⁷ Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“ ⁸ Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“ ⁹ Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu. ¹⁰ Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“

Ježíš vypráví podobenství o deseti úřednících

¹¹ Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády. ¹² Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král. ¹³ Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘ ¹⁴ Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘ ¹⁵ Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili. ¹⁶ Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ ¹⁷ Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘ ¹⁸ Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ ¹⁹ I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy. ²⁰ Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný, ²¹ a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘ ²² Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to. ²³ Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘ ²⁴ Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘ ²⁵ Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘ ²⁶ Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno. ²⁷ A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘ “

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

²⁸ Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma. ^29-30 V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ³¹ Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘ “ ³² Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl. ³³ Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají. ³⁴ Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ ³⁵ Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše. ³⁶ Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel. ³⁷ Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli. ³⁸ Provolávali:

³⁹ Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“ ⁴⁰ Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“ ⁴¹ Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku ⁴² řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš, ⁴³ a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě. ⁴⁴ Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“

Ježíš opět čistí chrám

⁴⁵ V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět ⁴⁶ se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“ ⁴⁷ Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život, ⁴⁸ ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

20 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou: ² „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“ ³ Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás: ⁴ Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“ ⁵ Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili, ⁶ a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“ ⁷ Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“ ⁸ Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“

Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči

⁹ Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. ¹⁰ Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou. ¹¹ Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali. ¹² Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali. ¹³ Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘ ¹⁴ Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘ ¹⁵ A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho. ¹⁶ Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“ ¹⁷ Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘ ¹⁸ Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“ ¹⁹ Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.

Židé se Ježíše ptají na placení daně

²⁰ Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. ²¹ Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. ²² Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ ²³ On však prohlédl jejich lest a vyzval je: ²⁴ „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ ²⁵ On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ ²⁶ A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.

Židé se Ježíše ptají na vzkříšení

²⁷ Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: ²⁸ „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. ²⁹ Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. ^30-31 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. ³² Nakonec zemřela i ona. ³³ Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ ^34-36 Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. ³⁷ A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. ³⁸ A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ ³⁹ Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ ⁴⁰ Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

⁴¹ Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? ⁴² Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:

⁴⁴ Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

⁴⁵ Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: ^46-47 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“

Chudá vdova dává vše, co má

21 Ježíš pozoroval, jak zámožní lidé vhazují peníze do chrámové pokladny. ² Přišla také jedna chudá vdova a vhodila tam dvě nepatrné mince. ³ Ježíš k tomu poznamenal: „Tato chudá vdova dala vlastně více než kterýkoliv z těch boháčů. ⁴ Ti darovali jen to, co mohli snadno postrádat, ale ta žena obětovala všechny své peníze, vše, co měla na živobytí.“

Ježíš vypráví o budoucnosti

⁵ Někteří se obdivovali, z jakého pěkného kamene je chrám vystavěn a jak je nádherně vyzdoben. Ježíš ale řekl: ⁶ „Přijdou dny, kdy ze všeho, čemu se teď obdivujete, nezůstane kámen na kameni, všechno to bude rozbořeno.“ ⁷ Zeptali se ho: „Mistře, kdy se to stane? Budou tomu předcházet nějaká znamení?“ ⁸ Odpověděl: „Nedejte se nikým svést. Mnozí přijdou a budou se prohlašovat za Mesiáše. Budou říkat: ‚Čas se naplnil.‘ Ale nevěřte jim. ⁹ Až uslyšíte o různých válkách a povstáních, neděste se. To vše musí přijít, ale ještě to nebude konec světa.“ ¹⁰ A dodal: „Znepřátelí se národy i státy. ¹¹ Budou velká zemětřesení a z různých stran přijdou zprávy o hladu, nakažlivých nemocech, hrůzách a nezvyklých úkazech na obloze. ¹² Ale než k tomu dojde, nastane ještě doba velkého pronásledování. Budou vás vláčet před soudy, vodit před krále a vladaře, uvrhnou vás do vězení, a to všechno proto, že jste uvěřili ve mne. ¹³ To bude vaše příležitost, abyste se ke mně přiznali. ¹⁴ Nepřipravujte si předem svoji obhajobu. ¹⁵ Já vám v té chvíli vnuknu pravá slova i vhodné argumenty, které vaše protivníky umlčí. ¹⁶ Někdy vás zradí i vlastní rodiče, sourozenci, příbuzní a přátelé. A některé z vás dokonce vydají i na smrt. ¹⁷ Budete v nenávisti, protože se ke mně hlásíte. ¹⁸ Ale nebojte se, ani jeden vlas z hlavy neztratíte zbytečně. ¹⁹ Jen vydržte, získáte život! ²⁰ Až uvidíte, že se kolem Jeruzaléma stahují vojska, pak přišla chvíle, kdy bude zpustošen. ²¹ Koho to zastihne v Judsku, ať uprchne do hor. Kdo bude v Jeruzalémě, ať se pokusí rychle z něho utéci, a kdo bude mimo, ať se do něho nevrací. ²² To budou dny trestu a splní se vše, co o tom napsali proroci. ²³ Zle bude v těch dnech těhotným ženám a kojícím matkám. Velké strádání čeká tento národ, protože Boží hněv je namířen proti němu. ²⁴ Mnozí budou zabiti, mnozí odvlečeni do otroctví po celé říši; v Jeruzalémě se budou roztahovat pohané, ale i na ně nakonec dojde.

Ježíš hovoří o svém návratu

²⁵ Na konci času vyměřeného lidstvu se objeví na slunci, měsíci i hvězdách zvláštní úkazy. ²⁶ Lidé na zemi budou prožívat velikou úzkost a události se na ně budou valit jako vzedmuté moře. Smrtelný strach zachvátí celý svět. I stálost řádů ve vesmíru bude narušena. ²⁷ A tehdy uvidí přicházet Syna člověka v oblaku s královskou mocí a slávou. ²⁸ Až se to všechno začne dít, vzmužte se a hleďte vzhůru, protože vaše konečné vysvobození bude již blízko.“ ²⁹ Ještě jim to zdůraznil přirovnáním: „Všimněte si fíkovníku nebo kteréhokoliv jiného stromu. ³⁰ Když vyraší listí, sami dobře víte, že se blíží léto. ³¹ Zrovna tak, až uvidíte všechna znamení, o kterých jsem s vámi mluvil, poznáte, že se blíží Boží království ve své plné moci. ³² Říkám vám, že ještě tato generace uvidí, jak se má slova začínají plnit. ³³ Nebe i země jednou skončí, ale má slova nikdy neztratí svou platnost.

Ježíš vyzývá k bdělosti

^34-35 Dejte si na sebe pozor! Nedopusťte, aby vaše mysl byla otupena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí. Pak by vás ten den zastihl jako past, ze které nikdo nepřipravený neunikne. ³⁶ Buďte proto na stráži, modlete se, abyste unikli hrůzám, které mají přijít, a mohli nakonec obstát před Synem člověka.“ ³⁷ Ve dne učil Ježíš v chrámu a večer odcházel na Olivovou horu a zůstával tam přes noc. ³⁸ Už časně ráno přicházeli lidé do chrámu, aby mu naslouchali.

Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše

22 Přiblížily se Velikonoce. ² Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.

Jidáš sjednává zradu Ježíše

³ Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, ⁴ odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. ⁵ Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. ⁶ Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.

Učedníci připravují velikonoční večeři

⁷ Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. ⁸ Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. ⁹ Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ ¹⁰ Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: ¹¹ ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ ¹² Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ ¹³ Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

¹⁴ Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. ¹⁵ Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. ¹⁶ Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ ¹⁷ Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, ¹⁸ řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. ¹⁹ Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ ²⁰ Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. ²¹ Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. ²² Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ ²³ Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. ²⁴ Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. ²⁵ Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. ²⁶ U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. ²⁷ Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. ²⁸ Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. ²⁹ Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, ³⁰ abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

³¹ Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, ³² ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ ³³ Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ ³⁴ Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ ³⁵ Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ ³⁶ Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. ³⁷ Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ ³⁸ Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

Ježíš prožívá muka v zahradě

³⁹ Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. ⁴⁰ Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ ⁴¹ Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: ⁴² „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ ⁴³ Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. ⁴⁴ Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. ⁴⁵ Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. ⁴⁶ Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“

Ježíš je zrazen a zajat

⁴⁷ Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. ⁴⁸ Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ ⁴⁹ Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ ⁵⁰ A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. ⁵¹ Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. ⁵² Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. ⁵³ A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“

Petr zapírá, že Ježíše zná

⁵⁴ Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. ⁵⁵ Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. ⁵⁶ Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ ⁵⁷ Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ ⁵⁸ Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ ⁵⁹ Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ ⁶⁰ Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. ⁶¹ A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ ⁶² Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. ⁶³ Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. ⁶⁴ Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ ⁶⁵ A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.

Židovská rada soudí Ježíše

⁶⁶ Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ ⁶⁷ On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. ⁶⁸ A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. ⁶⁹ Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ ⁷⁰ Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ ⁷¹ Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“

Ježíš je souzen Pilátem

23 Celé shromáždění velerady povstalo a odvedli Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi. ² Tam ho začali obviňovat: „Tento člověk rozvrací náš národ, nabádá, aby se neplatily daně císaři, a sám se vydává za krále poslaného od Boha.“ ³ Pilát se Ježíše zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš řekl: „Chceš-li mne tak nazvat…“ ⁴ Pilát namítl žalobcům: „Nezdá se mi, že by se ten člověk provinil něčím závažným.“ ⁵ Ale oni naléhali: „Jeho učení působí nepokoje v celém Judsku. Nejdříve to začalo v Galileji, ale už je toho i tady plno.“ ⁶ Když to Pilát uslyšel, zeptal se, zda je Ježíš Galilejec.

Ježíš je souzen Herodem

⁷ Přisvědčili; Pilát se toho chopil a poslal Ježíše k Herodovi, vládci Galileje, který byl právě o svátcích v Jeruzalémě. ⁸ Herodes tím byl nadšen, protože si už dávno přál Ježíše vidět. Mnoho o něm slyšel a doufal, že mu Ježíš předvede nějaký zázrak. ⁹ Kladl mu řadu otázek, ale Ježíš na ně neodpovídal. ¹⁰ Zato přítomní kněží a zákoníci se předháněli v obviňování. ¹¹ Herodes se od Ježíše pohrdavě odvrátil. Domluvil se se svými dvořany, že Ježíše zesměšní: dal ho obléci do bílého korunovačního roucha a tak ho poslal zpět k Pilátovi. ¹² Tehdy se Herodes a Pilát spřátelili, ačkoliv předtím si nemohli přijít na jméno.

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

¹³ Pilát svolal přední kněze, členy velerady i lid ¹⁴ a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka s obviněním, že pobuřuje lid proti Římu. Byli jste při tom, když jsem ho vyslýchal, a musíte mi dát za pravdu, že jsem ho neusvědčil ze žádného zločinu. ¹⁵ Stejně jste dopadli se svou žalobou u Heroda, jinak by mi ho neposlal zpět. Nespáchal žádný hrdelní zločin, ¹⁶ a tak, abyste neřekli, dám ho zbičovat a pak ho propustím. ¹⁷ Vždyť víte, že každý rok o Velikonocích uděluji milost jednomu vězni. Tentokrát propustím Ježíše.“ ¹⁸ Ale dav křičel: „Pryč s ním, propusť Barabáše!“ ¹⁹ Barabáš byl odsouzen k smrti pro pokus o povstání a pro vraždu. ²⁰ Pilát se znovu pokusil přesvědčit dav o Ježíšově nevině, aby ho mohl propustit. ²¹ Ale lidé ho přehlušili: „Ukřižovat, ukřižovat!“ ²² Zkusil to ještě do třetice: „Ale čím se provinil? Nedokázal jsem mu přece nic, za co je podle zákona trest smrti. Dám ho zbičovat a propustím ho.“ ²³ Volání davu, aby byl Ježíš ukřižován, se však stále stupňovalo, ²⁴ a tak jim Pilát nakonec vyhověl. ²⁵ Propustil Barabáše a Ježíše poslal na popravu, jak žádali.

Ježíš je veden k ukřižování

²⁶ Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole. ²⁷ Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly. ²⁸ Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi. ²⁹ Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti. ³⁰ Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je. ³¹ Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“

Ježíš je ukřižován

³² Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci. ³³ Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici. ³⁴ Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci losovali o jeho šaty. ³⁵ Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“ ³⁶ Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali: ³⁷ „Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“ ³⁸ Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“ ³⁹ Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“ ⁴⁰ Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? ⁴¹ My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“ ⁴² Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ ⁴³ Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Ježíš umírá na kříži

⁴⁴ Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin. ⁴⁵ Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů. ⁴⁶ Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“ A s těmi slovy na rtech zemřel. ⁴⁷ Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“ ⁴⁸ Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení. ⁴⁹ Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

Ježíš je pohřben

⁵⁰ Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk, ⁵¹ nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království.