Ezechiel 1

Bible 21

Soud nad Jeruzalémem

Vidění Boží slávy

1 Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.

² Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina) ^{[a] 3} dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.

⁴ Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. ⁵ Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku, ⁶ ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla. ⁷ Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz. ⁸ Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel ⁹ a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.

¹⁰ Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla. ¹¹ Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo. ¹² Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely. ¹³ Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo ¹⁴ a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.

¹⁵ Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo. ¹⁶ Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola. ¹⁷ Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela. ¹⁸ Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.

¹⁹ Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. ²⁰ Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života. ²¹ Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.

²² Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu. ²³ Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo. ²⁴ Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.

²⁵ Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk. ²⁶ Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku. ^{[b] 27} Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola. ²⁸ Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.

Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.