Efezským 4

Bible 21

Jedno tělo, jeden Duch

4 Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. ² Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce ³ a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. ⁴ Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, ⁵ jeden Pán, jedna víra, jeden křest, ⁶ jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.

⁷ Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. ⁸ Písmo přece říká:

⁹ To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. ¹⁰ Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. ¹¹ To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – ¹² pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, ¹³ abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.

¹⁴ Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. ¹⁵ Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. ¹⁶ Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

Staré a nové já

¹⁷ Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. ¹⁸ Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. ¹⁹ Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit.

²⁰ Tomu jste se však od Krista nenaučili! ²¹ Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, ²² odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ²³ Obnovujte ducha své mysli ²⁴ a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

²⁵ Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ ^[b] – jsme přece údy téhož těla! ²⁶ „Hněváte-li se, nehřešte;“ ^[c] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. ²⁷ Nedávejte místo ďáblu. ²⁸ Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. ²⁹ Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. ³⁰ Nezarmucujte svatého Božího Ducha, ^[d] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. ³¹ Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.

³² Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.