Druhá Letopisu 36

Bible 21

Joachaz, král judský

36 Lid země pak vzal Jošiášova syna Joachaze a prohlásili ho v Jeruzalémě za krále namísto jeho otce.

² Joachaz se stal králem ve třiadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. ³ Pak ho egyptský vládce v Jeruzalémě sesadil a uložil zemi povinný odvod sto talentů ^[a] stříbra a talent ^[b] zlata. ⁴ Vládce Egypta ustanovil za krále nad Judou a Jeruzalémem jeho bratra Eliakima, kterého přejmenoval na Joakima. Jeho bratra Joachaze dal Nekó odvléci do Egypta.

Joakim, král judský

⁵ Joakim se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal, co je v očích Hospodina, jeho Boha, zlé. ⁶ Přitáhl proti němu babylonský král Nabukadnezar ^[c] a spoutal ho bronzovými řetězy, aby ho odvlekl do Babylonu. ⁷ Nabukadnezar odvezl do Babylonu část vybavení Hospodinova chrámu a uložil je ve svém babylonském chrámu.

⁸ Ostatní Joakimovy skutky i to, jaké ohavnosti páchal a čím se provinil, to vše je sepsáno v Knize izraelských a judských králů. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Joakin.

Joakin, král judský

⁹ Joakin se stal králem v osmnácti ^[d] letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. ¹⁰ Na jaře ho pak dal král Nabukadnezar odvléct do Babylonu spolu s klenoty Hospodinova chrámu. Králem nad Judou a Jeruzalémem ustanovil Joakimova strýce ^[e] Cidkiáše.

Cidkiáš, poslední král judský

¹¹ Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. ¹² Páchal, co je v očích Hospodina, jeho Boha, zlé a nepokořil se před Hospodinovým slovem v ústech proroka Jeremiáše. ¹³ Nakonec se vzbouřil i proti králi Nabukadnezarovi, který ho před Bohem zavázal slibem věrnosti. Byl tvrdošíjný a zatvrzele se odmítal vrátit k Hospodinu, Bohu Izraele. ¹⁴ Také všichni hodnostáři, kněží i lid vršili jednu zradu za druhou. Řídili se všemožnými pohanskými ohavnostmi, a poskvrnili tak Hospodinův chrám v Jeruzalémě, který on posvětil.

¹⁵ Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku. ¹⁶ Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci. ¹⁷ Přivedl na ně babylonského krále, který pobil jejich mladíky mečem přímo ve svatyni. Neušetřil mládence ani panny, starce ani kmety; všichni mu padli do rukou. ¹⁸ Všechno vybavení Božího chrámu, velké i malé předměty, poklady Hospodinova chrámu stejně jako poklady krále a jeho velmožů, to vše bylo odvezeno do Babylonu. ¹⁹ Boží chrám vypálili, jeruzalémské hradby rozbořili, všechny paláce zapálili a všechny cennosti v nich zničili. ²⁰ Zbytek těch, kdo unikli meči, král odvlekl do Babylonu, kde pak jemu a jeho synům otročili až do nástupu Perské říše.

²¹ Tak se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. Země po celou dobu svého zpustošení konečně užívala svých sobot; odpočívala plných sedmdesát let. ^[f]

Kýrův edikt

²² Prvního roku perského krále Kýra ^[g] se Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše splnilo. ^[h] Hospodin podnítil perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem:

²³ „Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl chrám v judském Jeruzalémě. Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Hospodin, jeho Bůh, buď s ním. Smíte odejít.“