Římanům 11

Slovo na cestu

Kdo uvěří, navrací se k Bohu

11 Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy. ² Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval: ³ „Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají.“ ⁴ A co mu na to odpovídá Bůh? „Sedm tisíc věrných – kromě tebe – se bohům cizím ještě neklaní!“ ⁵ Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti. ^6-7 Tak tedy: o co se tolik snažili Izraelci, toho – kromě těch vyvolených – nedosáhli.

⁹ A David říká v jednom svém žalmu:

¹¹ Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě! ¹² Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!

Boží povolání není důvodem k domýšlivosti

¹³ Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě, ¹⁴ abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil. ¹⁵ To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých! ¹⁶ Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté. ¹⁷ Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo, ¹⁸ nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak! ¹⁹ Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“ ²⁰ Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti. ²¹ Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe. ²² Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě – pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe. ^23-24 A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo.

Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem, ²⁵ a nechci vás ponechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane, ²⁶ otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš:

²⁸ Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil. ²⁹ Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší. ³⁰ Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli. ³¹ V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni. ³² Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl.